Viac o knihe Šeptucha (CZ)
Olha Petrivna Kryvenko, zachraňuje manželství, které zachránit nelze. Čím počestnější a úctyhodnější fasáda, čím solidnější se jeví zvenčí, tím citelnější je pusto a prázdno za kulisami. Osamocení, obavy ze stáří, pravda, kterou už nemáš sílu dál skrývat… To všechno nemůže skončit dobře.
Ne, hrdinka není děvčátko, aby jen tak utíkala z domu, přece jen je vážený člověk, překladatelka se stálou klientelou a profesním renomé. Ale i tak utekla… Utekla do babiččina domku na kraji světa, utekla na dalekou zapadlou samotu v úmyslu pobýt tam v tichu a ústraní, zorientovat se sama v sobě, a koneckonců popřemýšlet.
Avšak tichý osamělý kout se ukázal být ne tak docela prostým.
Čest a nízkost, živé a neživé, muži a ženy, násilí a bezmoc, láska a zrada, to všechno se smísilo v našem pohraničí.
Bába svého času působila jako vědma a zanechala po sobě mimořádnou reputaci, kterou je hrdinka nucena chtě nechtě obhájit. Staré hříchy a zločiny nechtějí zůstat ve skrytu, prodírají se na povrch v hledání pomsty a spravedlnosti. Současní hříšníci nezaostávají za těmi minulými a napáchali takové věci, že bez kalíšku něčeho ostřejšího si s tím neporadíš.
A pak začala válka.
*****
„Je slyšet zvuk padajícího stromu v lese, když tam není živá duše? Může člověk vůbec existovat, když kolem nejsou jiní lidé, někdo, kdo by ho mohl vidět zvenčí? Nebojíme se snad samoty proto, že jsme-li jen sami se sebou, přestáváme být, měníme se v něco jiného a naše hlavy ovládají myšlenky, které tam nepatří? Není snad strach ze samoty naším nejsilnějším instinktem, který nás pohání od volby k volbě, nutí nás bez ustání pracovat, dávat se dohromady s prvním, koho potkáme, rozmnožovat se, hádat se a usmiřovat, zaplňovat prázdnotu vším, co nám přijde pod ruku, je jedno, zda reálným, či vymyšleným, hlavně abychom se vyhnuli takovým osamoceným tichým svítáním?“
*****
„Možná bych se neměla honit za iluzorní láskou, která ve skutečnosti neexistuje, protože je to jen slovo vymyšlené jedněmi za účelem bezostyšného porobení a ohlupování jiných, ale měla bych žít pro vlastní uspokojení, přátelit se bez nátlaku, jednou za týden si zajít na sklenku vína s děvčaty a v konečném součtu dostat přesně to samé, jen s mnohem menšími výdaji a zklamáními..“
ШЕПТУХА
Originálny názov: